Srpen 2012

2.6 - Everybody hopes

17. srpna 2012 v 18:19 | J. |  Grafika
Sherlock a John. Netrpělivě čekám na třetí sérii. A jejich setkání.


Everybody hopes


Just travelling in time and space

17. srpna 2012 v 2:15 | J. |  Názory
~~~
To by bylo jen tak na úvod.
Takže, zdravím. Tenhle článek už plánuji napsat několik dní, ale nechtělo se mi s ním začínat dříve, než sem hodím nový design. Bez něj by to totiž nemělo takový grády, atmosféru a navíc, snad by to ztratilo i smysl.
Okie~dokie, určitě někomu z vás visí v očích otázka, co je to za úžasné a na první pohled geniální muže na novém designu. (Tomu, kdo takovou otázku nemá, připisuji miniaturní bodík, za který může nasledně vyhrát možnost pokračování ve čtení tohoto příspěvku.) Inu, tito muži nejsou tak docela muži. Vlastně jsou jedním a tím samým čl~... osobou. Zaseknutí se u slova člověk je zcela správné, jelikož tento muž není člověk. Je to Pán Času. Poslední z vyhynulé geniální rasy. (Prosím, odpusťte si nejapné poznámky typu "Když byli tak geniální, proč vyhynuli?") Dvě srdce, dvanáct regenerací, a tak dále, kdo chce vědět, co pořádně Pán Času je, nechť si to najde na Googlu.
(Mimo to, že jsou jednou a tou samou postavou Pána Času, jsou také Christopher Eccleston, David Tennant a Matt Smith.)
Důležitý je tento Pán Času. Náš milovaný, úžasný Doktor. Doctor WHO.
Mimozemšťan brázdící věčné vlny času i prostoru ve své zbožňované stařičké TARDIS, to jest ta policejní budka nad menu. A hlavní postava britského seriálu Doctor WHO.
~~~
K seriálu Doctor WHO mě dovedly spolužačky. Zatím co já si před pár měsíci platonickým způsobem lámala hlavu se Sherlockem, vzdychala nad Benedictovými dokonalými lícními kostmi a Martinovým perfektně zahraným sladkým Watsonem, ony se propadaly do stejné eufórie právě s Doktorem. Samozřejmě, seriály jsme si předhazovaly navzájem. Doktor je na stejné mentální rovině jako Sherlock, dovolím si říct, že má možná o několik desítek IQ navíc, tudíž jsme si navzájem předhazovaly jejich přednosti, vtipné scény ze seriálů, společníky. Uběhl duben, květen, polovina června a spolužačky, respektive M., měly Sherlocka již nakoukaného, takže byla řada na mě. Jenže, jim se to řekne! Sherlock má dvě série po třech dílech! Doctor WHO má šest sérií po třinácti, většinou spíš po čtrnácti, jednu dokonce po devatnácti dílech! Samozřejmě, počítám-li obnovéné série, co se týče i klasických, dotýkáme se asi až třicetidvou sérií.
A to se mi tedy stahovat nechtělo. Nakonec jsem, téměř pod výhružkami předposlední týden v Červnu, popadla osmigigovou Flashku a vrazila ji do ruku Š., aby mi tam nějaké série nahrála. Vlezla se tam jedna série a polovina druhá.
Zatvrzele jsem vydržela až do 27. června, kdy jsem si konečně pustila první sérii obnoveného Doctora. A nestačila jsem zírat. Sotva jsem zalapala po dechu a první série proběhla v televizi před mýma očima jako nic. Naprosto jsem se do ní zažrala a zcela paradoxně si zamilovala Devátého Doktora. A samozřejmě kapitána Jacka Harkneese.
 
Doctor: "Víš, jak dlouho můžeš lítat  vesmírem, aniž bys narazila na Zemi?"
Rose: "Pět dní? Nebo to je jenom než nám dojde mlíko?"
Doctor: "Ze všech druhů z celého vesmíru musí být zrovna z krávy."

Když ve třináctém díle regeneroval, něvěděla jsem, co čekat, takže slzy nebyly na místě. Chvíle, a před očima se mi zhmotnil David Tennant, Desátý Doktor. Jelikož jsem měla pouze asi čtyři díly druhé série, nezbylo nic jiného, než stahovat. A tak, já, zatvrzelý, ehm, 'nestahovátor', jsem stahovala díly dnem i nocí. Dokončila jsem druhou a začala třetí a pak čtvrtou. Díly ubíhaly a s nimi rostlo nadšení, závislost i platonická láska k Tennantovi. Jeho geniální herectví mě naprosto uchvátilo a ve chvíli, kdy se na scéně objevil John Simm alá Master, mé slasherské srdíčko zaplesalo štěstím. Dokonalý protějšek, dokonalý protiklad!
 
Prezident USA: "Politika prvního kontaktu byla stanovena radou bezpečnosti v roce 1968 
a vy jste ji prostě ignoroval!"
Master: " No, vy víte jaké to je, nová práce a všechno to papírování. Myslím, že je zapadlá za gaučem,
hledal jsem ji a našel jsem pero, bonbón, jízdenku a... Znáte moji manželku?"


Zkrátka dokonalý čas pro to, aby se Doktor stal mou srdeční záležitostí. Vše klapalo jak na drátkách, srdcervoucí konec druhé série, třetí série a její tragický konec, kdy mi bylo ouzko pouze proto, že Master umřel. Pak přišla čtvrtá série s ní Donna Noble. Úžasná zrzka, na které se mi líbilo nevíc, že s Doktorem byli pouze přátelé. (Skutečně, po Rose a Marthě osvěžující změna.) Zrovna v tu dobu se produktivní scénáristický tým Russela T. Daviese loučil se seriálem, tudíž čtvrtá série se protáhla a stala se skutečně velkolepou! Občas si End of Time a návrat i skon Mastera pouštím stále dokola. Och ano, End of Time. Konec času a konec Desátého Doktora. Kdykoliv si pustím konec End of Time, spolu s pohledem na smutného Davida a jeho "I don't want to go.", spustí se mi slzy. Pravidelně. Stále. Pořád. A k tomu ta hudba.


Na konec čtvrté série jsem se vyloženě netěšila a chvíli jsem váhala, zda-li si pustit pátou a nějak přežít jiného herce místo Tennanta. Popravdě, váhala jsem pět minut, než jsem se o půl jedenácté v noci otočila s prsebných pohledem na otce a otázkou "Zkusíme první díl pětky?". Zapnula jsem první díl a bylo to. Geniálně šílený Jedenáctý Doktor. Geniálně šílený Matt Smith. Krásná Amy Pond a milý Rory Williams. Rory. Nemohla jsem se rozhodnout lépe. Ačkoliv někde v koutku duše stále postrádám Tennanta, Matt Smith ho nahradil dokonale. Jeho schopnost zahrát bravurně s mladistvou tváří starého devětsetletého (neřku-li tísíciletého) Pána Času,... ono se to u herců Doktora asi nějak dědí. Zkrátka je úžasný a skvělý a ačkoliv si stále trvám na tom, že lepší než Tennant není, nahradit ho dokázal více než dobře. Ale to se opakuju.
Pátou sérii jsem slupla ani nevím jak a chutnala dokonale. Ty díly jsou po herecké, režisérské i scénáristické stránce zkrátka brilantní. To se kormidla ujal Steve Moffat a jeho tým, též známý jako scénárista Sherlocka. Poslední centurion, Pandorika, River a vše ostatní, zkrátka perfektní.
Pět sérií jsem zmákla za necelý měsíc. Šestou jsem dokoukala až teď v neděli. Ano, ano, olympíjské hry. Jak nudná to záležitost. Ale když si chcete užít Doktora pěkně v leže u televize (napojené na počítač, ze kterého vše přehráváte), musíte si počkat.
Šestá série. Geniální. Brilantní. Perfektní. Díly bez chyby. Doktor úžasný. Amy úžasná. Asi miluju Roryho. Mels, vlastně Melody Pond, vlastně Dr. River Song, vlastně paní Doktorová. Živá TARDIS, druhý Doktor, čtyřicetišestiletá Amy, historie odehrávající se v jednom okamžiku. Fantazie.
Doktor se stal mou srdeční záležitostí. Sherlock, ačkoliv brilatní a geniální, se kroutí kdesi v koutku mysli úplně bokem. Anime, cokoliv se kroutí kdesi v koutku mysli. Ano, je čas na Doktora.
Nový slashový pár. Master a Doktor. Geniální Páni Času. Dokonce jsem na to našla i povídky. Slovenské. Díky, Merope.
Kapitán Jack Harknees. Tvář z Boe. Zlý vlk a Rose Tyler. Martha Jones, Donna Noble, Amy Pond a Rory Williams. Dalekové, Sleetheni, Tenzy, Judooni, Sontharané.
Brilatní.
Dokonalé.
Čekám na sedmou sérii.
( A třetí sérii Sherlocka, samozřejmě.)

Vážně šílená J.
Naprostá WHOvianka.

~~~
P.S.: Máme s M. na Animefest připravené perfektní cosplaye. Respektive budeme mít připravené.
FEAR US. And DON'T BLINK!

~~~
Jo, a zminila jsem se, že v tomto článku bude hodně moc spoilerů?